Kamery v bytovém domě: co smí SVJ a jaká práva mají vlastníci

Kamera = zpracování osobních údajů

Záznam, na kterém lze rozpoznat člověka, je osobním údajem. Kdo kamerový systém provozuje a rozhoduje o účelu a době uchování záznamů, je správcem osobních údajů podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). V bytovém domě je jím zpravidla společenství vlastníků jednotek nebo bytové družstvo, případně vlastník domu.

Soudní dvůr EU ve věci C-708/18 potvrdil, že kamerový systém ve společných částech bytového domu může být založen na oprávněném zájmu správce (čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR), typicky na ochraně majetku a bezpečnosti osob. Tento zájem však musí být skutečný a aktuální. Zpracování musí být nezbytné a nesmí převážit nad právy obyvatel a návštěvníků.

Kdo o instalaci rozhoduje

O kamerách ve společných částech domu obvykle rozhoduje shromáždění vlastníků. Pokud to stanovy nevyhrazují jinému orgánu, jde o záležitost, kterou si shromáždění může vyhradit (§ 1208 písm. h) občanského zákoníku), a o nákladné instalaci zpravidla rozhoduje i z hlediska výdajů. Shromáždění je usnášeníschopné za přítomnosti vlastníků s většinou všech hlasů a rozhoduje většinou hlasů přítomných, pokud stanovy nestanoví vyšší kvorum (§ 1206 odst. 2).

Vlastník, který byl přehlasován, může z důležitého důvodu navrhnout soudu, aby o věci rozhodl. Návrh musí podat do tří měsíců ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jinak jeho právo zaniká (§ 1209 občanského zákoníku). Pokud se schůze nemůžete zúčastnit, dejte jinému vlastníkovi plnou moc k hlasování.

Kam kamery smějí a kam ne

Kamery mají snímat jen prostor, kde hrozí riziko, například vstupní dveře, poštovní schránky, kočárkárnu nebo garáž. Nesmějí zabírat dveře jednotlivých bytů tak, aby šlo sledovat, kdo k sousedům chodí. Nesmějí snímat ani výhled do oken bytů, veřejné chodníky v nepřiměřeném rozsahu nebo prostory s vyšší mírou soukromí, například prádelnu nebo sušárnu, pokud tam riziko není.

Zvuk se zpravidla nezaznamenává. Záznam zvuku je výrazně invazivnější a jen velmi těžko lze obhájit jeho nezbytnost.

Povinnosti SVJ jako správce

Společenství musí obyvatele i návštěvníky informovat. Obvykle se používá dvouúrovňový přístup: u vstupu do snímaného prostoru je tabulka s piktogramem kamery, identifikací správce a odkazem, kde najdete podrobné informace. Podrobnosti visí na nástěnce nebo na webu SVJ. Dále musí SVJ:

• písemně stanovit účel a dobu uchování záznamů,
• určit, kdo smí záznamy prohlížet (např. dva členové výboru společně) a za jakých okolností,
• uzavřít smlouvu se zpracovatelem, pokud systém provozuje bezpečnostní firma,
• zabezpečit záznamové zařízení proti neoprávněnému přístupu,
• vést evidenci, kdo a proč do záznamů nahlížel,
• posoudit, zda zájem na kamerách převáží zásah do soukromí, a toto posouzení zdokumentovat.

Jak dlouho se záznamy uchovávají

GDPR neuvádí konkrétní počet dní. Záznamy se mají uchovávat jen po dobu nezbytnou k účelu. U domů to v praxi znamená několik dní: dost na to, aby se škoda zjistila a mohla se oznámit policii. Pokud se nic nestane, záznam se automaticky přemaže. Delší uchování je na místě jen u konkrétního záznamu, který je potřeba jako důkaz.

Pokud dojde ke krádeži, záznam nepředávejte sousedům ani nesdílejte na sociálních sítích. Předejte ho policii, která si ho může vyžádat.

Práva vlastníků a nájemníků

Každý, koho kamera zachytila, má právo na informace o zpracování a na přístup k údajům, které se ho týkají (čl. 15 GDPR). Žádost o kopii záznamu podejte písemně správci, nejlépe co nejdříve, než se záznam přemaže. Správce musí odpovědět bez zbytečného odkladu, nejpozději do jednoho měsíce. Ve složitých případech může lhůtu prodloužit o další dva měsíce (čl. 12 odst. 3). Jiné osoby na záznamu může správce zakrýt.

Proti zpracování založenému na oprávněném zájmu můžete podat námitku (čl. 21 GDPR). Správce pak musí prokázat závažné oprávněné důvody, které převažují nad vašimi zájmy. Pokud námitku zamítne nebo neodpoví, můžete podat stížnost Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Kamera vlastníka na vlastních dveřích

Pokud si vlastník bytu nainstaluje kameru nebo videozvonek, který snímá společnou chodbu, už nejde o čistě osobní činnost. Soudní dvůr EU ve věci Ryneš (C-212/13) dovodil, že výjimka pro domácí činnost neplatí, pokud kamera snímá i veřejný nebo sdílený prostor. Takový vlastník je sám správcem a musí splnit povinnosti podle GDPR. Kromě toho může jít o zásah do společných částí domu, ke kterému potřebuje souhlas společenství.

Jak s návodem a vzorem pracovat

Tento článek popisuje obecná pravidla a typické situace. Každý případ má ale své podrobnosti: co přesně stojí ve vaší smlouvě, jak spolu strany komunikovaly, jaké máte doklady. Před odesláním dokumentu si proto znovu projděte vlastní smlouvu nebo obchodní podmínky a porovnejte je s tím, co se dočtete zde.

Vzor ve Vzorovce vám ušetří psaní a pomůže nezapomenout na důležité údaje. Nenahrazuje ale posouzení konkrétní situace. Pokud jde o vyšší částky, spor, který už eskaluje, nebo nestandardní ujednání, obraťte se na advokáta, notáře nebo spotřebitelskou poradnu.

Jak postupovat při schvalování

Před hlasováním by výbor měl vlastníkům předložit konkrétní návrh: kolik kamer, kde budou umístěny, co budou snímat, kdo bude mít přístup k záznamům, jak dlouho se budou uchovávat a kolik systém stojí. Vlastníci pak hlasují o konkrétním řešení a mohou posoudit, zda je přiměřené.

Součástí podkladů by mělo být i posouzení oprávněného zájmu: jaké incidenty se v domě staly, proč nestačí mírnější opatření, například lepší zámek nebo osvětlení, a jak bude zajištěno soukromí obyvatel. Pokud budou kamery snímat rozsáhle nebo systematicky, zvažte i posouzení vlivu na ochranu osobních údajů.